Dostalo mě to, sebral jsem korunky, našel tatéra vlasů, potkali jsme se, on už mikropigmentaci měl. Poprvé jsem to viděl naživo a pánové, pecka. Brutální. Rovnou jsem řekl, že to chci. Jo mimochodem, přišlo mi to drahý? Tenkrát jsem platil těsně pod 30 tisíc a samozřejmě jsem cítil, že fuuuh, tolik peněz. Jako muž nejsem zvyklej si koupit ani krém za 250kč, natož něco za třicítku 😀 Mojí lakotu to rozhodnutí bolelo. A to do doby než viděla výsledek.

No zpět k tetování.

Následovala 4 sezení během dvou měsíců a já jsem se snad už od druhého sezení nepovažoval za plešouna. To už prostě nešlo. Měl jsem vlasy a nikdo nepoznal že nejsou moje!

Při čekání na poslední sezení jsem po cestě do officu v tramvaji koukal z okna na všechny ty lidi a řekl jsem si: Ty vole, poprvé v životě máš pocit, že tohle bys s láskou mohl dělat. Má to velkou emoční hodnotu pro lidi kterých se to týká, měl bys vlastní firmu, vlastní pán, vlastní sen. Tenhle pocit nemáš každý den.

Do pár dní jsem doma ohlásil, že zahazuju všechno čeho jsem za poslední roky zázračně dosáhl a že jdu učinit životní krok do neznáma 😀

Šel jsem za tím tatérem na čtvrté sezení a řekl jsem mu, že mu dám kolik bude chtít, když mě to naučí. Byl jsem připraven udělat cokoliv, od zítra, ode dneška!

No a on že super, zájem že ho těší ale nasrat. Že ČR je jeho píseček a nenechá si brát klienty konkurencí. Nazdar

Au.

… a bylo po snu, bez prdele 😀 Vypadalo to fakt zle, nikdo mě to nechtěl naučit. Prošel jsem možnosti a jediné co vypadalo reálně bylo odjet do Londýnského SOHO, kde se teoreticky můžu za 10000 liber účastnit 3 denního semináře, pak tam měsíce skládat akreditaci z celý dermatologie, která ale není akceptovatelná v ČR a pak ject domu. Všechno na shit.

A tak jsem strávil další rok programováním a koukal po videíčkách jak se tetujou vlasy, jaký se používají jehly, jak se navrhuje vlasová liniie. Kvalitní kanály si vás vždy najdou. 

Přemýšlel jsem, že když mě to nikdo nechce naučit, tak že to risknu na základě video tutoriálů? 
Nepřemýšlel. Nemám problém rozhodovat o svém osudu, ale jsem velmi přecitlivělý na práci pro druhé lidi, kde trpím přehnaným pocitem zodpovědnosti a perfekcionismem. To je věc co zmizí až časem a spoustou potvrzení kvalitně odvedené práce. Trval jsem na osobním mentoringu, jinak nezačnu.

Zpět do dob, kdy jsem mentora neměl a co mě nakonec povzbudilo abych to nevzdal.

Na videa jsem koukal dál stím, že časem se snad najde nějaké řešení. Čím víc videí a teorie o tetování vlasů jsem viděl, tím víc jsem si začal všímat, kolik jiných tatérů vlasů porušuje a nebo vůbec nezná ani základní estetická pravidla, která přitom znám už i já. Začalo mi docházet, kolik lidí je ochotných jít prodávat službu o které vlastně mnoho nevědí.  

Obvyklým problémem bývá, že navrhli nepřirozenou, vlasovou linii. Doslova ti na hlavě udělali trapný půldekl.
A přitom návrh vlasové linie vůbec není umění. Samozřejmě vyžaduje cit, ale jinak můžeš úplně vypnout mozek a nechat se vést poznatky z anatomie hlavy, které platí pro všechny. Na každé hlavě dokážeš vždy najít přirozenou vlasovou linii, vrcholy koutů, zakřivení, přesnou polohu na čele.

Sám pokud máš pleš, tak se jdi podívat do zrcadla, zvedni usilovně obočí a pojď mi říct, že vůbec neni poznat kde s velkou jistotou je tvá přirozená linie 🙂
K tomu se přidá trochu matematiky, měření a máš luxus výsledek.

Při vší skromnosti mi začínalo docházet, že jestli to takovýhle lidi můžou dělat, tak proč já bych se měl svýho snu vzdávat. Když vytrvám a najdu si kvalitního učitele, tak tu přeskočim za první 2 měsíce většinu konkurence co si to jednou “po svým”.

Po roce jsem se znova viděl se svým tatérem co mě odmítl učit, pokecali jsme a na úplným konci jsem při loučení pípnul, jestli nezměnil názor na ten mentoring. Že pro mě už to neni jen nějaká přiblblá kosmetika.